5 důvodů, proč skutečně nemůžeme být šťastní

Štěstí… muška jenom zlatá? Každý člověk hledá způsoby, jak být konečně šťastný. Nastavuje si různé cíle, chce dosahovat úspěchů, tráví čas s lidmi, se kterými mu je příjemně… V tomto článku se podíváme na 5 základních oblastí, které je potřeba uchopit, pokud se chceme dosáhnout toho kýženého štěstí trvale.

Neumíme být sami

Zvládání samoty je jednou z nejdůležitějších životních dovedností. Mnoho lidí zůstává v nefunkčních vztazích právě proto, že se bojí být sami. A mnozí další nešťastně nezadaní hledají lásku svého života téměř v každé osobě na ulici. Aby však mohl přijít do vašeho života kvalitní vztah, musíte nejdříve umět být sami.

Může se vám to zdát nesmyslné, nicméně pokud sami se sebou nedokážete být ani vy sami, tak kdo jiný? Až poté, kdy budete mít zdravý vztah k sobě, jste připraveni na vztah s někým dalším. A než váš čas přijde buďte k sobě laskaví. Vezměte se na dobré jídlo, pečujte o sebe, poznávejte sami sebe, zjistěte, jací jste a co vás těší, a dělejte to, co vás naplňuje.

Až si dáte skutečně 100 % a naplníte se až po okraj, zjistíte, že vlastně žádný vztah nepotřebujete, že jste šťastní, vystačíte si a přesně v tuto chvíli jste připraveni. Proto samotu berte jako dar a užívejte si jí. Je to čas pouze pro vás a ten si zasloužíte.

Dáváme sami sobě a ostatním podmínky

„Až dostuduji, měl bych si najít práci a pak budu šťastný.“
„Když uděláš to, co chci, budu tě mít rád.“

A takovýchto podmínek jsme schopni vymyslet stovky ba i tisíce, a přitom sami chceme být bezpodmínečně šťastní, bezpodmínečně přijímaní a bezpodmínečně milovaní takoví jací jsme, ale sami tyto kvality dát nedokážeme.

Nikdy však nemůžeme dostat to, co nejsme sami schopni dát, a proto musíme opět začít, kde jinde, než u sebe. Naučte se tedy přijímat všechno a všechny tak, jak jsou. Neříkám, že je to snadné a že to půjde hned s každým člověkem a každou situací.

Pokud ale toto zvládnete, garantuji vám, že se vám nesmírně uleví. Přijímat ovšem neznamená smířit se. Neznamená to, abyste na všechno rezignovali, a nepracovali jste na tom, aby se daná situace zlepšila. Nicméně už nebudete mít potřebu dělat to formou boje, ale bude to rozvážné, systematické a efektivní bez zbytečných emočních výkyvů.

Prostě si pak řeknete: „Ano, podělal jsem to. Nemá smysl se tím trápit, můžu se z dané situace poučit a příště to udělám lépe.“ a nebudete již déle plakat nad rozlitým mlékem.

Udržujeme při životě svá limitující přesvědčení

Limitujících přesvědčení koluje ve společnosti opravdu mnoho, některá jsou jasná na první pohled, jiná už se nám nezdají tak škodlivá, bohužel škodlivá jsou všechna úplně stejnou měrou.

Ať už v sobě nesete jakékoliv limitující přesvědčení a pravděpodobně jich není málo, každé z nich vás omezuje a brání vám být sami sebou, popř. těmito přesvědčeními omezujete i druhé. Všichni máme kupu limitujících přesvědčení, která jsme získali vlivem výchovy, prostředí a celkově společnosti, ve které jsme vyrůstali. Není třeba se kvůli tomu cítit špatně, ale je na vás, co s tím budete dělat. Uvedu příklad:

„Pokud nevystuduji vysokou školu, nenajdu si dobrou práci.“ Toto je velmi časté limitující přesvědčení stále přežívající v naší společnosti. Možná si říkáte „A co je na tom špatného? Alespoň donutí člověka vzdělávat se.“ Ano, ale možná ho to donutí vzdělávat se v oboru, který není v jeho zájmu studovat, dodělá školu s odporem a v daném oboru stejně nikdy pracovat nebude, nebo ze školy nakonec odejde.

Pokud tu školu náhodou nezvládne, bude to daná osoba vnímat jako selhání, přitom je možné že má jiné kvality a nadání, které byly potlačeny v zájmu vysokoškolského studia.

Mezi další velmi častá limitující přesvědčení patří například: „Peníze kazí charakter, pro úspěch jsou třeba zkušenosti, úspěch je dřina.“

Jelikož se jedná o velmi rozsáhlé téma, zpracuji na něj v budoucnu samostatný článek. Avšak prvním krokem k odbourání našich limitujících přesvědčení je uvědomit si, že je máme, přiznat si je a pracovat na jejich odbourání, s každým odbouraným limitujícím přesvědčením se přibližujeme ke svobodě.

Podléháme strachům a obavám, vytváříme katastrofické scénáře

Asi každý známe tu chvíli, kdy se nám něco zalíbí, například nějaká činnost, nějaký člověk, nějaký sport a v tu chvíli jsme zapálení jít to okamžitě dělat, nebo okamžitě tu osobu oslovit, jenže pak přijde na scénu váš „dobrý kamarád“ strach a začne vám nalhávat: „Hmm na to jsi moc malý, chudý, to nedokážeš, nemáš dost zkušeností, na takovou osobu nemáš, ta tě určitě odpálkuje“ a tím samozřejmě katastrofický scénář nekončí…. Mnohdy z našich představ div vzejdeme alespoň živí, že?

Strach je skutečně dobrým kamarádem (do jisté míry), protože nás přirozeně ochraňuje před nebezpečnými situacemi, což je dáno našimi instinkty. Bohužel v dnešní době nám spíš velmi škodí. Zkuste ho brát tedy jako kamaráda, který se prostě občas mýlí, a pokud to není vážně nutné, neposlouchejte ho. Zpravidla zjistíte, že se vaše obavy vůbec nenaplní, anebo že to nakonec nebylo tak strašné, jak jste si vyfantazírovali.

Místo otázky: „Co když to nevyjde?“ si položte otázku „Co když to vyjde?“. I když i z toho můžeme mít často strach… Ale o tom jindy.

Snažíme se naplnit očekávání druhých a těmito očekáváními se ztotožňujeme

Od malička je od nás neustále něco očekáváno. Začíná to tím, že se očekává, že začnete v určitém věku chodit, přes očekávání, že vystudujete vysokou školu, po to, že založíte rodinu, usadíte se, však to znáte… klasický společenský vzor. Samozřejmě od vás mohli rodiče, kamarádi, partner, nebo kdokoliv jiný očekávat kdeco. Ať očekávali, či očekávají cokoliv, není vaší povinností plnit jejich tužby.

Ano, někdy je to velice těžké vzepřít se okolí, a zvláště pak svým blízkým, kteří to s vámi myslí přece dobře! Myslet dobře to skutečně mohou, to ovšem neznamená, že jejich rady jsou pro vás jako pro osobnost skutečně dobré. Reálně pouze vy sami víte, co vás opravdu baví a naplňuje, a co skutečně chcete. Není nic špatného na tom chtít něco jiného, než je „normální“ a obvyklé, neciťte se tedy provinile, že někoho zklamete.

Toto zklamání je totiž odrazem limitů osoby, která se ve vás zklamala, nevypovídá nic o vás a vaší volbě. Udělejte pro sebe tedy jednu velkou laskavost. Sedněte si, buďte k sobě surově upřímní a přiznejte si, co všechno v životě děláte proto, že se to od vás očekává. Pokud tam nebude nic, tak vám gratuluji. Pokud něco přece jen najdete a ta činnost, ať je jakákoliv, vás nenaplňuje, nejděte sílu opustit jí.

Na závěr bych chtěla podotknout, že štěstí je postoj. Je to váš vnitřní stav a nic vnějšího vám ho ve skutečnosti nemůže navodit trvale. Můžete být šťastní tady a teď v bytě, v chatě, sami, s partnerem, s penězi i bez peněz. Stačí si v každém okamžiku uvědomit, že je za co být vděčný a tuto skutečnost si neustále připomínat.

 

Katka

Jsem profesionální kouč a pomáhám lidem dávat jejich snům konkrétní datum, měnit jejich myšlení a využívat svůj potenciál tak, aby je jejich život bavil a naplňoval.

Bc. Alessandra Lanzafame

Profesionální kouč
Ráda ti pomohu přenastavit svou mysl na úspěch. Pokud si neplníš svoje sny a vize, neustále se kritizuješ nebo si neumíš vytyčit svoje hranice ve vztazích, společně najdeme to, co ti stojí v cestě, a změníme to.
Komentáře