Self-designer – co to znamená jím opravdu být?

Jsem přesvědčená o tom, že stát se self-designerem je jakási cesta za mistrovstvím. Navíc každý si pod tímto slovem může představit cokoliv. Na úvod si můžeš napsat 5-8 bodů (čím více, tím lépe), co to pro tebe znamená být selfdesignerem. Já ti představím svůj pohled a svou cestu.

Převzetí zodpovědnosti

Jako první, nejdůležitější krok vnímám, převzetí zodpovědnosti za svůj život a za svoje činy. Ale nejen to. Také za svoje reakce, emoce i komunikaci. My nemůžeme kontrolovat to, co dělají a říkají ostatní, ale můžeme kontrolovat to, co děláme my, a jakým způsobem přistupujeme sami k sobě a k našemu životu.

Lehce se to říká a hůř se to převádí do praxe, protože to vyžaduje mnoho uvědomění a snahy z naší strany. Mít zodpovědnost sami za sebe se ale může stát návykem a způsobem našeho přemýšlení, pokud tomu budeme věnovat dostatek pozornosti. Často je snazší spoléhat se na ostatní, předat jim část zodpovědnosti za sebe. To se například děje v zaměstnaneckém poměru. Nemáme 100 % zodpovědnost za úspěch firmy, ve které pracujeme, ale pouze za náš pracovní výkon.

To je volba každého člověka a toto nehodnotím. „Horší“ je, když to děláme i v soukromém životě. Myslíme si, že ostatní lidé mohou za naše okolnosti či za to, co se nám v životě děje. Zdánlivě to tak může působit, ale není to tak. Vždycky máme možnost volby. Každý den se můžeme rozhodnout, co budeme dělat, do čeho budeme investovat svou energii a čemu budeme věnovat pozornost. 

Když předáváme část zodpovědnosti za nás někomu jinému, může se stát, že se staneme loutkou daného člověka, ať už si to ten daný člověk uvědomuje či nikoliv. Uvedu příklad ze svého života. V průběhu studia na vysoké škole jsem měla přítele, který mi velmi s mým studiem pomáhal, protože jsem to nezvládala. Zpočátku to bylo ve formě nějakého doučování, na magisterském studiu jsem se pustila i do podnikání, což vedlo k tomu (protože můj přítel byl velice ochotný), že za mě psal seminárky a dělal domácí úkoly, na které jsem neměla pak čas.

Když on neměl čas, byla jsem v koncích, byla jsem na něm závislá a často jsem se na něj i naštvávala, protože jsem se spoléhala na to, že on to za mě udělá, protože to tak dělal vždycky. Upletli jsme si na sebe vzájemně bič. Vedlo to k tomu, že jsem nakonec stejně studium nemohla dokončit, protože jsem se látku nezvládla doučit a nerozuměla jsem jí. Tím pádem jsem ani nestihla dohnat to, co bylo potřeba. Jeho práce přišla vniveč a pro mě to nakonec nebylo nikterak přínosné.

Zároveň jsem si v tomto vztahu zvykla na to, že on je ten chytřejší a že vždycky všechno udělá lépe než já. To vedlo k tomu, že jsem se přestala jakkoliv snažit a zároveň být samostatná. Když jsme se rozešli, bylo pro mě velice těžké být najednou na všechno sama a vlastně se i sama za sebe rozhodovat.

To, o co se obíráme vlivem předávání zodpovědnosti za svůj život, je vlastní síla, soudnost, autenticita a hlavně svoboda. Netvrdím, že by měl být člověk na všechno sám, sám si vším procházet a nikdy nežádat o pomoc, to je druhý extrém. Je potřeba si v tom najít určitou rovnováhu a hranici, kdy už jdeme za hranice sebe sama a kdy je to ještě v rámci něčeho udržitelného.

Mindset „learner“ versus „všechno vím, všechno znám“

Dalším bodem, který mě napadá, je být v nastavení neustálého učení se a rozvoje. To souvisí s tím, že jsem na začátku psala, že být selfdesignerem je cesta za mistrovstvím. Svět se neustále vyvíjí a my s ním. Je potřeba si uvědomit, že když jsme v nastavení „už to vím, už to mám hotovo“, vede to ke stagnaci.

Pokud jsme v módu „mám to hotovo“, tak je to v podstatě stejné, jako se odsoudit k smrti. Když jsme v módu neustálého učení, objevujeme pořád něco nového – nové cesty a nové příležitosti. Zároveň jsme ochotni a schopni se učit ze svých chyb, než se za ně neustále kritizovat. Když jsme schopni se učit z vlastních chyb a brát je jako cestu k učení, neustále se rozvíjíme a jsme schopni lépe a lépe designovat sami sebe, svůj život a směřovat přesně tam, kam chceme.

Nic není nemožné a všechno jde změnit

Designování sebe sama znamená, že se stáváme tím, kým potřebujeme, abychom byli v souladu s naším záměrem (cíli či cestou). V rámci koučování ráda pokládám otázku: „Kým se potřebuješ stát, aby se tohle změnilo / tohle se nedělo / tohle jsi byl schopen překonat?“ a často se setkávám s odpovědí: „já se nechci nikým stát“. Jde ale o to, že to, kdo jsme, je odrazem našeho prostředí, našich činů z minulosti, ale i toho, čemu věříme (našich přesvědčení).

To, co se stalo v minulosti, už samozřejmě nemůžeme změnit, ale jde změnit nastavení naší mysli a jde změnit to, čemu věříme. Některá přesvědčení jsou v nás hluboce zakořeněná a není tak snadné je změnit, ale vždycky změnit jdou. (o tomto jsme psaly v tomhle článku)

Je potřeba mít otevřenou mysl a věřit tomu, že opravdu všechno je možné. Je možné změnit podmínky a prostředí, ve kterém žijeme, je možné změnit naše vlastní nastavení, ale je to vždycky na nás, a to je právě to převzetí zodpovědnosti za svůj život. Když chce zaměstnanec přejít na volnou nohu, rozhoduje se, že se stane podnikatelem.

Tato role determinuje jeho další kroky a akce, které je potřeba učinit. Když jde na to ten člověk chytře a strategicky, nastaví si i své prostředí a přesvědčení, které tuto roli budou podporovat. Také bych ráda podotkla, že všechno má svůj čas a je potřeba být trpělivý, s čímž má spousta lidí problém (a já jsem se to taky velice dlouho učila).

Na závěr si můžeš zodpovědět tyto otázky

Co by se ve tvém životě změnilo, kdyby ses stal designérem svého života? (buď co nejkonkrétnější a dej si čas na přemýšlení)

Co je tvým životním záměrem a co děláš pro to, abys ho naplňoval?

Jaké vlastnosti či dovednosti potřebuješ získat (či je posílit), aby ses stal tvůrcem svého života?

Jsem profesionální kouč a pomáhám lidem dávat jejich snům konkrétní datum, měnit jejich myšlení a využívat svůj potenciál tak, aby je jejich život bavil a naplňoval.
Komentáře